Genalogie žáků Mistra Jána Maliarika
Ing. Otmar Doležal
Pro bližší vysvětlení původu a vzniku Společnosti Jána Maliarika jsem na základě svých dlouholetých zkušeností připravil tuto genealogii žáků Jána Maliarika a všech, kteří během celého období Mistrova Života projevili zájem o spolupráci na Jeho Poslání, anebo s Mistrem kratší či delší dobu spolupracovali.
Pro nezasvěcené nejprve kratší odpověď na otázku: Kdo je Ján Maliarik?
O tom nám podává vysvětlení plastický obraz Jeho života, který byl již od dětství jediným velkým zápasem.
Nejprve v životě osobním, kdy z nejnižších společenských a sociálních poměrů vlastním, poctivým úsilím se dopracoval kněžského stavu. Potom v životě farnosti, kdy bojoval o duchovní povznesení farníků a osobním příkladem životní praxe ztělesnil pravé poslání člověka.
Na to na sebe upozorňuje několika publikacemi náboženského a filozoficko-mystického obsahu o duševně-duchovní cestě evoluce člověka k vymaňování se z relativity existence k postupnému dosažení dokonalé svobody.
O tom hovoří podrobněji ve svých přednáškách v různých duchovně zaměřených společnostech v Praze, Vídni, Budapešti, Bratislavě aj.
Vede korespondenci s významnými zástupci různých duchovních směrů: Fr. Hartmannem, A.Besantovou, P.Moudrou, L.N.Tolstojem a dalšími.
Nikde však nenalézá pochopení pro celkové řešení všeobecné světové krize. Jánu Maliarikovi se jedná o pomoc a spasení pro každého člověka. To konečně dokázal uspořádáním rozháraných, neuspořádaných poměrů farnosti v Nemcovciach v Šariši a její navrácení na cestu pravé víry křesťanského života. také později ve veľkolevárské farnosti bojuje o všeobecné duchovní povznesení a blaho farníků.
To všechno je všeobecně vysoce oceňováno !
Ján Maliarik však hledá způsob a cestu k uplatnění "Svého světového poslání: Sjednocení celého lidstva na základě Božské Pravdy a Lásky".
Tomu zatím však nikdo z oslovených, a to ani vedení evangelické církve, ani císařský dvůr, ani zástupci šlechty, nevěnuje sebemenší pozornost. Nikde, kam se Ján Maliarik se svými Epištolami obrací, není odezva. Po odeslání k cirkulaci jedné z výzev dostává hned z druhého místa odpověď: " Janko, nemôžem, veď mám ženu a deti".
Přesto, že Ján Maliarik neotřesen neúspěchy, trpělivý, plný Vše-Otcovské Lásky dále upozorňuje, vysvětluje a žádá, nikdo z oslovených nepochopí, že svět potřebuje nové, vyšší, dokonalejší vedení, vybudované na dokonalých Základech-Zásadách.
Obětavé, všestranně vyčerpávající veřejné snažení Jána Maliarika v tomto předválečném období nenalézá nikde pochopení ani odezvu!
Až po válce, po prožitém utrpení, začíná ožívat duchovní život. Také v Brně, kde je vyhledávanou oázou duchovního poučení spolek Mír na Antonínské ulici, který založila a řídila Gisela Náchodská /vlastním jménem Gabrielová/, vzdělaná idealistka a lidumilka /více v knížce " Z korespondence Učitelky Anny Kovaříkové s Panem inspektorem Jánem Zikmundíkem" / str. 46-51/.
Paní Gisela Náchodská se doslechla o přednáškové činnosti Jána Maliarika a pozvala jej k přednesu cyklu přednášek na téma, které si sám zvolí. Vystoupení Jána Maliarika způsobilo mezi českými duchovně orientovanými vzdělanci ohromný rozruch. Mistr přednášel i v německé teozofické společnosti přednášku "Göter-Predigt" aj.
Více se o návštěvě a vystoupení Mistra zmiňuje Ing. Vrla se svých vzpomínkách:
"Ján Maliarik byl v době prvního setkání s brněnskou veřejností krátce po prožití vysokého duchovního stavu, neboť hluboká moudrost spojená s vřelou láskou k veškerenstvu a takřka dětinnou něžností ve styku s životem v jakékoliv formě z něj přímo vyzařovaly a vzbuzovaly rezonanci v nitru každého, jen trochu probuzeného člověka dobré vůle. Na taková životní setkání se nedá zapomenout !"
Toto první vystoupení Jána Maliarika zanechalo u posluchačů nesmazatelný dojem a přivábilo do spolku Mír mnoho nových členů. Někteří z nich poznali, jak uvádí také Ing.Vrla, v Jánu Maliarikovi Duchovního Otce, výjimečného Duchovního rozhledu a toužili zůstat s Mistrem v dalším kontaktu.
Mezi nimi byli také kromě jiných i můj otec Heřman Doležal a Otmar Widhalm, kterého Ján Maliarik později adoptoval za syna. Také moje maminka Marie Doležalová a mnoho jiných, které neznám. Některé z nich jsem později také poznal. Nadšení všech vyvolalo příznivou odezvu mezi brněnskými přáteli, někteří z nich později rozšířili řady posluchačů i žáků Jána Maliarika. Byli to hlavně prof. V.Kroužil, již zmíněný ing.Vrla s chotí Aničkou, také maminka pana ing.Vrly paní Hrbáčková-Vrlová, jejich dcera Boženka /viz.Epištola v CZUSt./, akademický malíř A.Volejníček, ředitel Šidlo, ředitelka mateřské školy A.Kovaříková, M.Pulánková, A.Uhlířová a mnoho dalších.
Mnozí z žáků po domluvě s Mistrem jezdívali do Veľkých Levár. Každá návštěva byla spojena s přednáškou Mistra v "salonu" paní učitelky K.Malé.
Velmi často přijížděl Ján Maliarik také do Brna. Vždy byl hostem v naší rodině, která obývala tehdy velký byt v Masarykově čtvrti. U nás vzniklo středisko setkání Jána Maliarika s brněnskými žáky. Často přicházeli i žáci z Čech, vzdálenější Moravy a ze Slovenska. Každá ohlášená návštěva Mistra se stala svátkem všem, kteří hledali duchovní poučení, ale především těm, kteří se určitým způsobem zapojili do spolupráce při vydávání publikací. Setkání žáků s Mistrem se konala skoro pravidelně, ať již jednotlivci, anebo ve skupinách.
Návštěvy ve Veľkých Levárech nezůstaly bez odezvy. Přihlásili se žáci jak z Veľkých Levár, tak také z jiných míst na Slovensku. Činnost mnohých žáků je často zmiňována v publikacích Mistra, kupř. v knize "Proč je mezi spisovateli a umělci ... tolik nevraživosti", ale i v jiných titulech.
Dnes mohu zodpovědně tuto stať doplnit, že mezi hlavní opory Činnosti Jána Maliarika patřili můj otec Otmar, maminka Marie a paní uč. A.Kovaříková. Určitý čas také prof. V.Kroužil, A.Volejníček. Brněnští žáci Jána Maliarika si ustanovili Teozofickou společnost, kde se zabývali studiem Mistrova Díla, ale také jinými duchovními směry. Mistr pak v brněnské Teozofické společnosti přednášel. Tato společnost všestranně podporovala Mistrovo poslání.
Válečné období přervalo všechny kontakty s Mistrem. Žáci se scházeli v soukromí ke společným mírovým meditacím a ke studiu.
Ihned po válce jsem navštívil Mistra ve Veľkých Levárech. Mistr nás pozval k návštěvě a doporučil nám pobývat alespoň krátce v uvolněném bytě v domku paní uč. K.Malé.
Denním stykem s Jánem Maliarikem jsme získali nepředstavitelné duchovní bohatství pro celý život.
Toto poznání časem uzrávalo, stalo se živým odkazem, který formoval postupně náš život. Přesto, že jsme žili v jiném prostředí tohoto světa, tak duchovní základ, který vložil do našich duší Ján Maliarik bude s námi žít stále.
Snad proto jsem byl osudem pověřen, abych později zdědil celý literární odkaz Mistra a za pomoci rodiny a mých sester Elišky a Věry postupně zpracovával celý literární odkaz Jána Maliarika.
Po skončení svých vysokoškolských studií jsem převzal byt rodičů, kde často pobýval a přednášel Mistr při svých brněnských návštěvách, upravil jej, znovu zařídil pro další činnost žáků Jána Maliarika.
Všechny žáky Jána Maliarika jsem poznával již jako malý hošík. Z té doby zaznamenává Mistr tuto příhodu:
"Dnes ráno přišel Otynek /asi čtyřletý Otmar Doležal, autor těchto řádek/ ke mně, lehl si do postele, přivinul se a řekl: Tam venku je tma a tu je světlo."
Občas jsem se také zúčastnil návštěv u Mistra s rodiči a žáky, vždy jsem byl vítaným a takto vzniklé pouto se později v dospělosti ještě zesílilo. Proto obnovené soustředění původních žáků Jána Maliarika zpočátku i za účasti rodičů, plynulo samovolně dále, nijak nedotčeno časovým odstupem.
Tato původní generace žáků, která dlouhodobým osobním kontaktem s Mistrem získala velký duchovní pokrok, přijala s velkou radostí, nadšením a zájmem zpracovávání rozsáhlého literárního Odkazu k získání nového poznání.
Převezení celého liter. Odkazu Mistra z vybudovaného Památníku v jeho veľkolevárském bytě představovalo obsahově náklad tří pětitunových nákladních automobilů.
Vše bylo v neutěšeném stavu. Proto bylo nejprve třeba celý soubor roztřídit, opatrně očistit a pro nejbližší dobu důstojně uložit. Žáci první generace již v pokročilejším věku rádi pomáhali. Kupř. německý text "Göter-Predigt" jsme překládali do češtiny a připravili v rukopise pro pozdější vydání. Tato původní přednáška Mistra, kterou se uvedl mezi brněnskými posluchači a která se stala pohnutkou k dalšímu žákovství, se nesmazatelně zapsala do srdcí tehdejších i pozdějších žáků Mistra.
Velkou pomoc jsem získal u paní prof. Květoslavy Dyčkové, která svými bohatými odbornými literárními zkušenostmi a stejně tak bohatou duchovní erudicí s nevšední ochotou a láskou spolupracovala na odborném zpracovávání literárního odkazu. Jí vděčím také za důstojnou formu, kterou navrhla pro vydávání strojopisných přepisů - samizdatů.
Každé vydání z rozsáhlého Mistrova díla bylo tak pečlivě zpracováno, že neslo všechny znaky knižního vydání, které v té době nebylo možné.
Tím byla naplněna Mistrova moudrá rada: "Podáš-li cokoliv navenek, podej to vždy v co nejdokonalejší formě! Tak Velí Láska!"
To jsme v každém směru při vydávání i prostých samizdatů paní profesorkou striktně dodržovali. Později, když již stáří jí omezilo tuto činnost, pověřila tímto úkolem svého syna, pana ing.Mario Dyčku, který se stejně velkou láskou pokračoval v maminčině započatém úkolu.
Oběma musím poděkovat touto cestou za jejich milou, nevšedně obětavou spolupráci.
V té době jsem byl v činnosti doslova od rána do večera, někdy do pozdních nočních hodin. Koupil jsem tři psací stroje, protože ochota při opisování nádherných textů Mistra byla tak velká, že jeden psací stroj nestačil na požadavky zájemců. Při tom mnozí opisovali na vlastních psacích strojích. Počet samizdatů v té době dosáhl několik set a o všechny byl velký zájem. Všechny byly rozdány z lásky, jak bylo přáním Jána Maliarika.
Největší nouze byla o vhodný papír, který by snesl více, někdy až 7 kopií. Všichni se starali. Vzpomínám si, jak J.Lokvenc objížděl v oblasti svého bydliště papírnictví v Náchodě, Turnově, Trutnově atd. Samizdaty se rozšiřovaly také samovolně po celé republice i do vzdálených míst na Slovensko, do Čech. Tím rostl počet žáků Mistra přímo geometrickou řadou.
Protože se okruh studentů ohromně rozrůstal, začal jsem pořádat týdenní studijní soustředění-semináře na různých místech naší republiky, vždy s novými a novými žáky.
Kvůli korespondenci jsem si vedl adresář, dnes mám již třetí, plný. Moje kniha "Vítězství Ducha nad hmotou", oslovila novou vlnu žáků, hlavně na Slovensku, kam jsem byl pozván přednášet do klubu Relax v Detve. Zde se sešlo i 80 posluchačů v klubu a přednášel jsem od 19 hod do 1 hod. v noci. Všichni zůstali až do konce. Mnozí přijeli i do Brna na semináře. Dodnes jsem s nimi ve styku. Často se scházíme ve výročních dnech ve Veľkých Levárech u hrobu Mistra, zúčastňujeme se Služeb Božích v evangelickém a.v.chrámu a v přátelské besedě ve sborové síni farnosti.
Kdybych měl všechno dopodrobna vylíčit, vydalo by to na více objemných svazků.
Tak postupně se rozšiřoval kruh žáků Mistra do první, druhé i třetí generace, dnes dokonce již čtvrté.
Velkou pomoc pro moji pastorační činnost jsem našel v Unitarii, kde jsem začal počátkem roku 1980 přednášet veřejnosti a seznamovat je s duchovním posláním Jána Maliarika. Touto činností se v Praze vytvořila samostatná skupina žáků pod vedením Mistra-sochaře Koubka. Mnozí posluchači v Unitarii si moje přednášky nahrávali, mezi nimi i Mistr Koubek a jeho zájem o dílo Jána Maliarika byl tak veliký, že toužil to "Duchovní Dobro", jak jej nazval, předávat dále. Ze svého ateliéru si vytvořil přednáškový sál, kam jsem byl zván mezi jeho přátele. Později Mistr Koubek vytvořil podle fotografií, také podle osobního poznání mých sester bustu, která zdobí nejen ateliér Mistra, ale také faru ve Veľkých Levárech atd.
Později, po r.1989 jsem pořádal semináře zejména přímo na Slovensku: v Malackách, Detve, Bratislavě, Kuchyni, v lázních Dudince, ale také v Čechách a na Moravě: v Brně, Praze, Olomouci, Jičíně a jinde. Občas přednesla hudební úvod k mé přednášce klavírní virtuoska paní prof. Marie Marešová, která byla velká obdivovatelka Mistra Maliarika.
Zpočátku mé činnosti mě zvláště těšila účast starších žáků první generace, z nichž si dovolím připomenout z Rovenska P. Pohančeníka, P.Černeka, A.Drlíkovou z Bílovic u Brna, S.Jelínka ze Sobotiště, kam Ján Maliarik jezdíval přednášet z Levár na kole. Při této činnosti jsem také poznal pana faráře Novomestského, velkého ctitele Mistra a autora článků, v nichž Jána Maliarika upřímně obhajoval. Také při jedné návštěvě v Brně vysvětlil umístění děje Maliarikovy novelky Sirota Kráľom a popsal místa, která jsou v knize uvedena. Sirota Kráľom se mi stala a zůstává Biblí do dnešních dnů.
Uvolněním duchovního života po roce 1989 vznikají nové možnosti k šíření Díla Jána Maliarika. Nebylo třeba pořádat domácí semináře a jiné neveřejné aktivity. Vznikají nové duchovní společnosti a umožňují seznamovat širokou veřejnost s dílem a posláním Jána Maliarika veřejnými přednáškami. Místo samizdatů jsem začal vydávat výběr z literárního odkazu Jána Maliarika knižně a rozdávat jej na mých přednáškách. Počet žáků Mistra roste přímo před očima.
Zdrojem duchovního poznání Mistrova díla bylo dosud živé slovo a přepisy samizdatů. Nyní přistoupila širší možnost, čerpat z knižních vydání. Nikdo se však, jak z původních žáků první generace, které vedl sám Mistr (až na čestné výjimky, např. Annu Kovaříkovou, autorku knihy Výchova dítěte od 3 do 6 let, vydané přímo dle Mistrových pokynů; také Korespondence učitelky A.Kovaříkové s p.ing.J.Zikmundíkem) tak i z pozdějších následovníků nepokusil o vlastní tvorbu. Přesto, že Mistr předložil svým nejbližším žákům určité vypracované pokyny. Dosud jsem sám připravoval i písemně přednášky pro žáky a studenty. Ty jsem potom vydával samizdatem společně s Matiné, programem k oslavě výročí Mistrova života.
Jánu Maliarikovi záleželo však při duchovním vedení žáků v prvé řadě na jejich Tvůrčí činnosti, zrozené jako výkvět z Jeho osobních přednášek. Několikrát, jemně, láskyplně upozorňoval na samostatnou činnost, která je vyvrcholením každého vážného studia, tak také Jeho rozsáhlého duchovního díla.
Někteří z žáků se tedy zabývali překladem v německém jazyce vydaných titulů. Kupříkladu paní Marie Vomáčková přeložila se souhlasem Mistra knihu Heilig Ernster Weisheits ... do českého jazyka. Ján Maliarik v r.1945 požádal pana ing.L.Vrlu o překlad německy vydané korespondence s indickým králem, "Meine Korespondenz mit Dem Indischen König Mahendra Pratap, Raja". Pan inženýr jezdil do Veľkých Levár na pravidelné konzultace.
Ve spolupráci s Mistrem vydala paní učitelka Karolína Malá tituly: "Pamiatke Generála Štefánika" a "Die Ersten Drei Heiligen Grundsaetze". Další vydání bylo ještě také ve spolupráci s paní Šebelovou: Svobodienka.
V Myšlenkách Mistra najdeme přímo návod k takové tvůrčí činnosti:
"Duše lidská je sice značně plastická, vzdor tomu - nebo raději: "právě proto", neboť stejně i jiným dojmům stále přístupná - nesčetněkrát se jí musí dotknout vyšší anebo vysoká idea, než se v ní definitivně a nesmazatelně zrodí - utvoří. Proto: pište a pište a vysvětlujte a kažte a zpívejte a modlete se a v divadelních představeních vždy znovu a znovu jedno a to samé, třeba v jiném a jiném přibarvení, v jiném a jiném způsobu a sestavení, s jinými a jinými charaktery, na jiném a jiném podkladě: politickém, státním, národním, společenském, vědeckém, náboženském. Radím. Psát a psát, číst a číst knihy vědecké, poetické, filozofické, mravokárné, spiritualistické, mystické atd."
Na tento návod a přímý pokyn Mistra nereagoval, pokud si vzpomínám, za Jeho života nikdo, kromě výše zmíněných. Teprve v roce 1973, po prostudování Mistrových pokynů, který vypracoval pro vnitřní okruh žáků, jsem se pokusil samostatně vytvořit malý zlomek Výchovy k Jednotě (110 str.). Více jsem nemohl, byl jsem přímo zavalen pořádáním rozsáhlého dění, zpracováváním a vydáváním Matiné, přednáškami a velmi rozsáhlou tvůrčí činností, týkající se především přípravy neuveřejněných rukopisných materiálů z Mistrova díla pro okruh Jeho žáků.
Po roce 1991 se připojila ke třetí generaci žáků také paní Růžena Hermanová, která se zapojila do nového rozmachu tvůrčí činnosti vydáváním titulů z díla Mistra aktivní spoluprácí. Zúčastňovala se všech společenských aktivit, založila ve Veselí nad Moravou, kde pracuje jako ředitelka mateřské školy, vlastní okruh studentů, které vede k poznávání Mistrova díla.
Teprve o mnoho let později reagoval na vzácný pokyn Mistra Maliarika k vlastní tvůrčí činnosti zakladatel a dlouholetý ředitel Lyry Pragensis pan Milan Friedl, který sestavil a v nádherné umělecké formě připravil "Breviář" z Mistrova díla, který jsem také tiskem vydal. Mistr Friedl se stal doslova živým breviářem uměleckých kruhů, které se za léta kolem něho shromažďovaly. Tento titul je pro všechny velmi cenným vstupem do duchovního odkazu Jána Maliarika. Povzbuzen tímto neobyčejně krásným výsledkem své tvůrčí činnosti, zpracoval ve scénáři s názvem "Královna Sulabhá" filozofický román Jána Maliarika "Sulabha". Jeho premiérové provedení na zámku v Chudenicích sklidilo velký úspěch a byl zařazen také k slavnostnímu uvedení při založení Společnosti Jána Maliarika v roce 2001 v Brně.
Hudbu k tomuto scénáři složil další tvůrčí žák Mistra, Roman Veverka. Hudební skladatel, interpret, autor několika literárních prací, vážný a velmi snaživý student Mistrova díla. Spolupracoval při nahrávání uměleckého přednesu Královny Sulabhy a zhudebnil i nahrál mimo jiné také některé z básní Jána Maliarika.
Jsem velmi rád, že v mých šlépějích a v započaté práci pokračuje také můj syn Otmar Doležal ml. Významně se zapojil např. do vědeckého bádání v archivních materiálech Mistrova odkazu, v přípravě Jeho životopisu, připravil ve spolupráci s Romanem Veverkou stanovy Společnosti Jána Maliarika, její bulletin a mnoho jiných aktivit, jimiž vstoupilo v dnešní době Dílo a poslání Jána Maliarika do povědomí široké veřejnosti.
Mohu s radostí říci, že obětavá tvůrčí práce těchto žáků nezná hranic prostoru a času. A v tom je naděje pro budoucnost.
Jsem rád, že mnozí již dnes pochopili jedinečný význam a poslání Mistrova díla: "Vše-Otcovská Láska Je Hlavní Duchovní Silou Budoucnosti Světa!"